V řadě plzeňských místních pověstí, které se mi podařilo nasbírati, přišel jsem na některé, při nichž vznikaly mi časem pochybnosti, zdali jsou vskutku místního, plzeňského původu, nebo zda se k nám přitoulaly odjinud.

Takové ¦ přistěhovalé přírůstky do věnce místních pověstí nemohou býti pokládány za vzácnost, když uvážíme zeměpisnou polohu Plzně, její čilé obchodní styky se zahraničím, její živé trhy, které sem přiváděly občasně znamenité proudy cizinců ze vzdálenějších krajin, dále však také válečné a jiné pohnuté osudy a časté vpády vojenské, které tu zanechaly různé stopy, +udíž i také některé pověry a pověsti odjinud zanesené, které v plzeňské půdě uvázly, zde se přizpůsobily a časem nabyly přibarvení místního a po letech objevily se v souboru místních pověstí jako domorodý výrobek lidové fantasie, nebo jako přeměna některé místní tradice, opírající se o skutečnou událost.

Taková toulavá pověst není zvláštností toho .neb onoho místa, nebo té neb oné krajiny, nýbrž jest ustáleným: zjevem v dějinách látek pověsťových. Je známo, že již za středověku roznášeli různí lidé potulní, nebo jak se za stara říkalo »světem jdoucí«, podobné pověsti ode vsi ke vsi, od města k městu. Taková pověst' pak v některém místě uvázla, zde se přioděla v domácí šat a takto nabyla domácího práva. Tomu, kdo však prese vše rozpozná nebo alespoň jen vytuší cizí její původ, způsobí často hodně práce, pokouší-li se zjistiti, odkud přišla, jakým směrem se přitoulala, jakých změn na svých toulkách doznala a jaké bylo její původní jádro.

Podobnou, ač velmi nesnadnou příležitostí ke studiu toulavé pověsti, poskytovala by na př. naše pověst o Blaníku, jejíž varianty můžeme sledovati do Německa (Kyífhäuser), do Francie, do Polska, do Slovenska, Slezska, do Litvy atd., ba až na daleký východ. Badajíce o tom, přišli bychom na zajímavé podoby její, jako je Hadí hora u Blatné, Osobovská skála u Žinko-va, ve kteréž poslednější místo svatováclavského vojska, čekají hadi se svým králem na úkol, osvoboditi naši vlasť. A tak bylo