56
29. Když koně napájel.
(Wojcicki, II.)
Když koně napájel, vodu mu čerpala,
Jeník sobě zpíval, Bělena plakala.
„Neplač, Bělo, neplač,
bude konec hoře,
až se porozhlédneš
po mém bílém dvoře."
„„Nedbám o bohatství:
co mi po něm zbude?!
Láska tvoje mine,
Že jsem děvče chudé.""
„„Ach, což já bych radši
do nizoučké chaty!"" —
„Budeš bydlet v zámku:
jsem šlechtic bohatý."
„Třebas byla chudá
a tvé věno skrovné,
za to těm tvým očím
nenajdu si rovně."