4. Sokol letí, sokol letí.
(Z vlastních zápisek.)
Rjeka Crnojevića.
Sokol le - tí, sokol le - tí přes hrad Sa - ra
je - vo. So-kol le - tí, so-kol le - tí
přes hrad Sa - ra - je - vo
Nikde stínu nemůže najiti. Najde jedli prostřed Sarajeva a pod jedlí prostřený koberec, na koberci mladou vidí vdovu a dívčinu, růži ušlechtilou. Stane sokol, myslí, rozmýšlí se, milovat-li má on vdovu mladou nebo dívku, růži ušlechtilou? Vše rozmyslil, na jednom se smyslil:
volí kochat mladou raděj' vdovu, nežli dívku, růži ušlechtilou. Lítě klne dívka lepá, krásná: Sarajevo, kéž jsi vyhořelo! zlé to zvyky v tobě zrodily se: mladé vdovy jsou tu milovány, ale dívky lepé neprovdány! Nic se nediv, dívko lepá, krásná: Lepší zlato zpola umícené,
nežli stříbro nové, vyleštěné.
Original:
Soko leti preko Sarajeva, nigdje hlada naći ne mogaše. Nadje jelu na sried Sarajeva,
i pod jelu prostrtu aliju, na aliju džanom udovicu i djevojku, pitomu ružicu.