Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha VIII. Písně černohorské


Ludvík Kuba, Praha 1890

50. Oj, ty dívko usměvavá!

(Z vlastních zápisek.)

Podgorice.

Oj, ty dív - ko u - smě - va - vá, ve - se - lé

jsou o - či tvo - je!

Na koho jsi pohleděla, každého jsi poranila. Na mne též jsi pohleděla, na mne též jsi popatřila. Co by dala bílá víla, bys mne byla nespatřila!

Já bych dala bílý šátek, a na šátku vyšila bych v květu krásném jméno svoje, jméno svoje, jméno tvoje, nechť si spolu pohovoří — nepříteli srdce boří.

Original:

Oj, vesele, veselice, vesele ti oči maš! Koga god si pogledala, svakomu si ranu dala. i mene si pogledala, i mene si pogledala. Što bi dala bjela vila,

da me njesi pogledala. Ja bi dala bjel boščaluk, u boščaluk vezen jagluk, na jagluku ime moje, ime moje, ime tvoje, da se žujime razgovori, nek dušmanu srce gori.

0:00
0:00