Povjaj vieter, povjaj, od pola do pola, odroň mi jabúčko, červené jako já.
Nění téj jablone, na celéj Morave, aby to jabúčko, bolo tak červené.
50. Ej, hrmelo. . . .
[: Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku:]
cešeli sa chlapci, ja-hoja, na našu Mar-
jánku, dušamá.
Ej, hrmelo, pršalo na našu zahrádku, cešili sa chlapci, ja-hoja, na našu Marjánku, duša má.
Ej, něcešce sa chlapci na našu Marjánku, ta naša súseda, ja-hoja, zasjala56) fijalku, duša má.
Ej, čo mňa po fijalce, keď mi ništ něvoní, čo mňa po dzievčaci, ja-hoja, keď mi nění k vóli,57) duša má.