21/
Josef Herman Agapit Gallaš: Romantické povídky [edice rukopisů z doby kolem roku 1820]. Praha 1941, s. 184-195:
Charakter Moravanů, s. 196-198: Podlužáci a jejich svatební obyčeje, s. 199-202: Svatební obyčej moravských Slováků,
s. 203-216: Krátký opis hory Radhoště, jeho salaši a bydlejících na něm Valachů, pravých Arkádu moravských
CHARAKTER MORAVANŮ
Poněvadž obyvatelé moravští jednomu jedinému po-
kolení nenáležejí, nýbrž z mnohých podle jazyka, kroje
a obyčejů od sebe rozdílných kmenů, jež se zde usadily,
pozůstávají, tak se také o jejich duchovní a mravní po-
vaze vůbec nic určitého vynésti nemůže, nýbrž o každém
různé.
Moravané dělí se sice podle jazyka jen ve dva národy,
německé totiž a slovanské, nicméně ale přece každá
z těchto skupin má více nářečíl. Tak ku př. co se Němců
rýče, jiný dialekt užívají Němci na pozemí rakouském
bydlící, jiný zase oni na českém a oni na pozemí slez-
ském. Nářečí těchto rovná se Slezanům, oněch českým
Němcům a jiné opět Rakušanům.
Podobně se děje se slovanskými pokoleními. Jinak
mluví a strojí se Čecháci v kraji brněnském, jinak Haná-
ci, jinak Slováci, jinak Valaši, Bečváři, Záhoráci a jinak
Vodopoláci. Tito užívají dialektu slezskopolského; Zá-
horáci a hanácko-valašského;Bečváři toho tak vlastně na-
zvaného moravského; valašské, ač se za slovenské nářečí
pokládá, jest přece od něho velmi rozdílné; Slováci mají
svůj vlastní dialekt, Hanáci také svůj vlastní, a Čecháci
blíží se velmi jazyku českému. A každý z těchto národů
má svůj od druhých rozdílný kroj a své rozdílné obyčeje
a mravy. Odtud je patrné, že snad v celém světě žádné
krajiny nenalezneš, jež by na tak malém okrsku jako Mo-
rava, tolik rozličných národů čítala. Zde sluší připome-
184 nouti ještě Charváty, Francouze a německé Hanáky.
V městech panuje vůbec nářečí slovansko-moravské, kte-
ré ale ve venkovských městečkách velmi přetvořené jest.
Tolik tedy rozličných národů v Moravě se nachází, to-
lik také charakterů jejich obyvatel určití se musí, z nichž
o každém na svém místě zvláště jednati míním, zde ale
zkrátka jen o každém něco navrhnu. A nejprve sice
o Němcích, kteří se dělí na troje a každý užívá svého
vlastního dialektu. Oni v polední straně Moravy za ře-
kou Dyjí bydlící a s Rakouskem mezující němečtí Mora-
vani jsou jak v tělesné podstatě, tak i v mravech a oby-
čejích, jakož i v jazyce Rakušanům velmi podobni. Du-
cha vysokomyslného, jak praví Schwoy, pro který se
snadněji přesvědčením nežli nucením k poslušnosti po-
hnouti nechají. Že zde jde o povahu mravní neb charak-
ter lidu vesnického, každý rozumný velmi snadno po-
chopí. Jejich hrdá smýšlení mají svůj základ v mohovi-
tosti, kterou jim víno, jakož i obilí, jež se zde velmi dobře
rodí, podává. Jich dobrá živnost a dobré výdělky jsou
příčinou, že tak velmi pracovití nejsou a téměř celou
zimu prolenoší a mimo orby svého pole a obdělaní vino-
hradů všechnu jinou hospodářskou práci zanedbávají,
ostatně jsou dosti zdvořilí a pohožní.
Jako kroj nosí se též po rakousku, totiž kabát s falda-
mi a taškami, malou obyčejně zelenou aksamitovou če-
pičku pod tříhranným kloboukem, červenou podvléčku
neb kamizolku s množstvím knoflíčků, černo-barevné
neb také nebarvené kožené gatě, dobře způsobné boty
aneb střevíce. Ženské pohlaví užívalo ještě před několika
lety tuhé šněrovačky, které ale již většinou z obyčeje
vyšly a měkké hedvábné živůtky jich místo nastoupily.
Sukně miluj! dlouhé a čepec malý okrouhlý, většinou
z hedvábí, u bohatých aspoň bývá dost drahý.
S Čechami sousedíc! Němci v straně západní na po-
mezí kladském v olomouckém kraji užívají dialektu ně-
meckých Čechů. Tito nejsou již tak hrdého ducha jako
oni moravští, protože jim jejich studená hornatá místa 185
167