39/
Julius Fejfalík: Smrtná neděle na Moravě.
Lumír 8, Praha 1858, s. 640-641 a 660-663
LUMÍR.
BELLETRISTICKÝ TÝDENNÍK.
REDAKTOR
FERDINAND B. MIKOVEC.
Osmý ročník. 1858.
dii ргтп1.
V Praze.
Tuk a ákUd Kateřiny Jeřábkové v Praze v uršulinská ulioi v lisle i40.
640
Smrtná neděle na Moravě.
Jedna z nejduležitějáich a nám ncjzájímnvějžích slavnosti, která ec u lidu
československého a u Slovanu vůbec koná, jest rywUtni nmríi na Smrlnou nnlřli,
N’amciim na Morové ToúnnnUuj. Mai*g„t,,.j, Snmmert,,,, zvnnou, ježto ti tub ohvřrjní
píipnilň na neděli Uetnrr, totiž na třetí neduli před velik.moeí, п Polsku nnJJilou
neděli. Téhož óaBU atari Slovnné pohanští slavili veselé jarní hody, rndovnli sc. že
krutá zima zmizelo, ic nnd smrti zvítězeno, že lelo sn vrátilo nn svět. Z těch po-
hanských obyčejů zachoval ее též na Moravě mnohý, nejvíce v krmích východních
я jihovýchodních, u Valachu n u Slováků, kdež i jméno pohanské bohyně Moray,
Mořeny, Mařeny atd. v písních ještě ae udrželo. U Valnchů na Sinrtnou neděli sváži
яе dvě hůlky в elamou ae ovinou na způsob pnnny, která se v ženské šaty ustrojí
a kteroni dívky z vesnice na pole vyneeon zpívajíce:
Ncnenie Mařenu,
na oleji suinžcnů,
pěknú, pčknii,
pěkně nastrojenu.
Ие16, helií, inň milá Mařeno!
Mú milá M:imin,
Komu**" dnl.i Ulito. ?
Dnla jsem jich, dnln
ivatémti Jiřímu,
aby nám otevřel
zelenu travinu;
aby trdvo rostla —
tráva zelená.
Fiala, růže
kvésii nemůže,
nž jl Pánbůh epomúžc,
Heló, belu, m& milá Mnřcno!
641
Venku ее svléknou i&ty z p&nny a jedna z děvčnt je obleče; pnnnn ве po-
li ví do pole в chlnpci z dědiny po ni házejí kamením a hrudami, až ве skácí,
načež všichni radostné zpívají:
Mú milá Mařeno,
z& kolio’s umřela ?
Zu ty Rožnovské pacholky.
Již Мл renn leží
я zubami ekeří I
Heló, heló, heló, heló!
Potom se přinese máj, dají se в něj pcntle, které Mařena mčln nn sobě,
i ta dívka, která se ustrojila v Mareniny Sáty, jej nese, л tak se vrátí vžiekni do
lesnice, opakujíce při tom píseň:
Neseme májíček,
n(nl ho Janiček,
pěkný, pěkný,
u vrchu zelený,
pěkné přistrojený,
nrntlcmi zdobený,
heló, heló, heló, heló!
Vc vesnici se děvčatům а chlnpcům ustrojí oběd v domě dívky, která
máj nefta. °)
Tímto způBobem se ale lato slavnost jun v některých místech slaví, jinde
j(3t Smrtná iiedřlč jenom ulovnost dětská, totiž dívčí. Děvčátka, která ještě chodi do
ilcf.lv-, nanejvýš šesti- neb osmiletá, chodí onen den dům od domu; jedná z nich
neec zelenou větev smrkovou, ověšenou а ozdobenon vystřiženými papírky a zla-
tými hvězdičkami, malými papírovými obrázky svatých, penüemi a výdumky; při-
jdoticc do domu zpívají některé písničky, znčež ве jim daji rozličné dary, vejce,
jablka, koláře atd.. někdy i peníze. Tento obyčej na Moravě jest nejen ti Slovanu,
nýbrž i v německých osndúch, které tu slavnost nepochybné od sousedních Slovanů
přijaly. Něhot smrtmi neděle jcdt svátek veskrz slovanský, jarní pohanský avntcki
s není pochyby, že i v Německu tu, kde smrtná neděle sc slaví, ondy bydleli Sto-
rané, ti nichž ta slavnost, i když ве poněmčili, sc zachovala. Němci tomu od Slo-
vanů se naučili: což lim lehčeji se etalo proto, že Němci měli podobnou jarní slav-
Doat, totiž boj léta sc zimou (Srovn. Grimmovu mythologii německou, druhé vydóní
ni str. 740. Panzerovy příspěvky k mythologii německé i. 253.)
(Dokonaní.)
306