Ediční poznámka
Vzhledem k tomu, že v historických disciplinách, mezi něž náro-
dopis dost podstatnou částí své problematiky i převahou metodic-
kých postupů nepřestává patřit a dokonce jednu ze svých disciplin
označuje podle specifické metodologie jako historický národopis
(historische Volkskunde), stoupá využitelnost a tím i význam nej-
starších publikovaných zpráv s jejich zpřístupňováním, rozhodli jsme
se pořídit výběr textů obírajících se v různé podobě životem a kultu-
rou lidových vrstev na Moravě a sestavit z nich reprezentativní výbor.
Ve chvíli tohoto odhodlání jsme ještě netušili, jak bude obtížné a ta-
ké časově náročné tento záměr uskutečnit. Záhy jsme se zjistili, že ně-
které relevantní tituly nejsou bibliograficky podchyceny anebo jsou
jejich záznamy neúplné, nepřesné a tudíž nespolehlivé, ne-li přímo
klamné a zavádějící. (I citace z některých těchto prací v novodobé li-
teratuře se zhusta liší a vzbuzují oprávněné podezření, že byly přejí-
mány z druhé nebo ještě další ruky.)
Výběr a uspořádání textů. Historiografické pomůcky, jichž je
v oboru národopisu poskrovnu, jsou na zprávy o autorech nejstarších
svědectví velmi skoupé a většinu z pisatelů prací zařazených do této
antologie vůbec neuvádějí.1) Když tedy vyvstala možnost vydání vy-
braného souboru nejstarších textů k národopisu Moravy, snažili jsme
se vyčerpat během přípravných prací v podstatě všechny důležité bib-
liografie a příručky, o nichž bylo lze předpokládat, že by jejich využi-
tí mohlo být účelné a přínosné. Celkem jsme podchytili poměrně vy-
soký počet titulů, z nichž ovšem některé musely zůstat pominuty, pro-
tože se nepodařilo během krátké doby vymezené na přípravu
antologie nalézt je v našich knihovních fondech,2) další jsme vylou-
čili proto, že se po odborné stránce nejevily být žádným přínosem,
a několik zbývajících proto, že šlo o pouhé doslovné přetisky starších,
už dříve publikovaných článků. Záměrně jsme se omezili na moravi-
ca a upustili jsme od rozšíření výběru o národopisná silesiaca, a to
především z toho důvodu, že vědecké a pedagogické instituce na se-
verní Moravě a ve Slezsku sledují tuto produkci systematicky, vydá-
vají a do tisku připravují další bibliografie a monografické i syntetic-
ké práce. Ostatně už od roku 1993 vychází v sešitech Biografický slov-
ník Slezska a severní Moravy (dosud 8 sešitů). Pokud se v naší
antologii přece jen vyskytují zprávy o Slezsku a jeho osídlení, jde
zpravidla o součást textů šířeji geograficky, popřípadě i historicky
a etnograficky zaměřených. Jejich pisatelé, Christiana d’Elverta ne-
vyjímaje, koneckonců nezřídka nedbali hranic mezi Moravou a Slez-
skem. V případě Šemberovy stati o Slovanech v Rakousku (kap. 31)
by se dokonce mohlo zdát, že antologie překračuje hranici Moravy do
cizorodého etnického území, jenže zčásti tu jde o obce osídlené mo-
ravskými Charváty, které po první světové válce se staly součástí Mo-
ravy a jsou jí podnes.
Čtenáře by nemělo udivovat, že se v přetištěných textech, popř.
jejich překladech, tu a tam objevují obdobná, ba místy i totožná sdě-
lení v pracích různých autorů. V několika případech jde o skoro iden-
tické příspěvky od téhož autora, které byly s odstupem času publiko-
vány anonymně v jiných tiskovinách, někdy i s uvedením odlišného
autora. Abychom uživateli antologie demonstrovali, jakým způsobem
se v 19. století nakládalo s autorskými texty, záměrně otiskujeme ja-
ko názorný příklad různé verze krátkého příspěvku o svatebních
slavnostech Podlužáků, z nichž první vyšla pod jménem autora
J. A. Zemana v roce 1808 (kap. 8), další ještě téhož roku a znovu o rok
později již bez uvedení autora (kap. 9 a 10) a někdy kolem roku 1820
byl text volně a bez citace převzat do rukopisu Gallašova (kap. 21)
a tiskem vyšel v edici jeho prací o více než sto let později. Autorství se
zřejmě nepřipisoval příliš velký význam, jak o tom svědčí skutečnost,
že nepodepsána zůstávala dost velká část dobové produkce. V připi-
sování nepodepsaných příspěvků předpokládaným pisatelům jsme
byli možná až nadmíru opatrní, protože jsme se chtěli vyvarovat hro-
zícím omylům, které by se s velkou pravděpodobností mohly trado-
vat i v budoucnu. Obtížným se koneckonců v některých případech
ovšem ukázalo být také identifikování některých jménem nebo jen
šifrou signovaných statí od náhodných pisatelů (např. kap. 7, 24,
27 a 30). 3)
Antologie je časově ohraničena rokem 1786, kdy se objevily dvě
z nejčasnějších, doslova základních statí o etnografickém rázu oby-
vatelstva Moravy,4) a rokem 1884, kdy vyšel ďElvertův bibliografic-
ký přehled produkce z období, jež jsme si předem hypoteticky vyme-
zili.5) Máme totiž za to, že těmito lety je přibližně ohraničena předvě-
decká fáze národopisu na Moravě, k jejímuž bližšímu poznání
a pochopení programově směřuje koncepce této knihy.
Citace vybraných příspěvků v obsahu knihy a v záhlavích jednot-
livých kapitol mohou působit nejednotným a nedůsledným dojmem.
Je to způsobeno tím, že jsme se snažili důsledně zachovat jejich origi-
nální podobu v uvádění autora nebo jeho šifry, jakož i názvu díla ne-
bo příslušné stati podle titulního listu nebo původního záhlaví. Nad-
to příspěvky pocházejí z tisků velmi rozličného charakteru - knih,
sborníků, ročenek, kalendářů, časopisů, novin aj., takže i jejich bibli-
ografický popis nemohl být pořizován podle jednotného vzoru.
Výběr příspěvků byl důsledně pořizován z textů vydaných tis-
kem, nikoli z rukopisů. Vynutily si to především praktické ohledy na
snahu postihnout bez velkého rizika citelných mezer dosti širokou
škálu knižních i časopiseckých prací, které svým zveřejněním už v do-
bě svého vzniku a v průběhu dalšího vývoje oboru mohly ovlivňovat
míru a kvalitu odborného či vědeckého poznávání. Jedinou výjimku
představují drobné texty Josefa Heřmana Agapita Gallaše z doby ko-
lem roku 1820, které byly z rukopisů vydány zčásti až počátkem
20. století a souborně teprve v roce 1940. Nechtěli jsme je však po-
minout, protože by tím vznikla proluka v obrazu národopisného po-
znávání Moravy v první polovině 19. století, kdy už byl Gallaš na Mo-
ravě dosti populární, byť převážně jen vlastní literární tvorbou a spo-
luprací s Tomášem Fryčajem na vydání zpěvníku Muza moravská
v roce l813.6)
Snažili jsme se přetiskovat většinu vybraných příspěvků v celém
rozsahu, avšak v některých případech je bylo nutno krátit, zejména
v místech, kde se začal pronikavě vytrácet jejich národopisný obsah
nebo kde vybočovaly dlouhými exkurzy daleko za hranice Moravy, ja-
ko např. v pracích Josepha Rohrera (kap. 5 a 6). Naproti tomu jsme zá-
měrně ponechali v beletristickém příspěvku o Rožnově pod Radhoš-
těm a okolí (kap. 30) informace vztahující se k fungování tamních žin-
čicových lázní, protože vysvětlují příčinu přežívám salašnictví na
Radhošti v polovině 19. století, kdy už jinde na Valašsku bralo za své.
Přirozeně nebylo lze vyčerpat všechny národopisné informace z těch
rozsáhlých děl, v nichž jsou rozptýleny na stovkách stran, jako napří-
klad v příručce Hankeho z Hankenštejna nebo v topografických
dílech Schwoyových a Wolného. Bohužel se nepodařilo nalézt někte-
ré, pravděpodobně pozoruhodné práce známých badatelů, např.
J. J. Meinerta o Kravařsku a Valašsku.7)
Souboru textů předchází jen velmi stručná stať usilující o posti-
žení obsahové linie a odborného charakteru textů z vymezeného ob-
dobí, nikoli však o jejich zevrubnou analýzu, která se ostatně vymy-
ká možnostem jednoho národopisce. V tak krátké době, jaká byla vy-
mezena pro přípravu a vydání této antologie, by to stěží zvládl
i s případným okruhem spolupracovníků. Máme za to, že už samo pře-
tištění příspěvků v originálech, popř. i v překladech, otevírá specia-
listům cestu k tomu, aby se v případě potřeby vyjádřili k věrohod-
nosti textů do všech detailu a posoudili také míru jejich využitelnos-
ti v dnešním i budoucím bádání.
Překlady. Až na malé výjimky přináší antologie texty v původ-
ní jazykové podobě a reprodukuje je jako faksimile. Německy vydané
příspěvky (nezřídka i v moravských městech Brně a Olomouci), jichž
je v antologii hlavně do poloviny 19. století naprostá převaha, jsou
opatřeny překlady do češtiny pořízenými pracovníky Ústavu germa-
nistiky a nordistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
PhDr. Jaroslavem Kovářem, CSc. (kap. 1,2,3,4,6,8,11,12,13,14,15,
16, 17, 26, 28, 30, 36, 37, 42, 44 a 46), a mgr. Sylvií Stanov-
404