94
58. A mne nic nepoutá.
(Kolberg, serya XII.)
A mne nic nepoutá, jsem jak ptáče polní;
sednu si na koně, šavlička mi zvoní.
Po vsi nepojedu,
ale dám se v lesy,
na Hanu zavolám:
„Ozvi se mi, kde jsi."
Jak to uslyšela,
hlasně zavolala:
„Jeníčku, nejezdi,
nebo bych plakala."
„Plač ty sobě jak chceš,
však to mne nezvrátí,
budu ti brzyčko
moje milá psáti."
„Piš ty sobě co chceš,
psaní neotevru;
usednu k okénku,
na tebe zanevru."
A ja sobie wolny jako ptaszek polny; — siadę na
konika, pojadę do wojny.