198
155. Veselíku, zdali spíš?
(Kolberg II.)
Veselíku,*) zda-li spíš?
hlasu mého neslyšíš ?
Dala jsem ti
tři groše, abys mi hrál k potěše přes oběd.
Original:
Wesołuchu, cy ty spis,
głosu mego nie słysys?
Ja ci dałam trzy grose,
ze byś mi grał potrosę — przez obiad.
156. Oj, jsme my to jací tací!
(Kolberg II.)
Oj, jsme my to jací tací,**) jací tací, jací tací, jací tací, švarní Kra-
kováci, ale ne pijáci: bílá magerečka,1) blankytná stužečka a jedna pa-
*) Wesołuch = svatební „szkrzypek", t. j. houslista národní; překladatel jméno to zčeštil na veselíka.
**) Jelikož první verš originálu této písně nebylo lze přeložiti tak, aby dojem byl týž, ponecháno
i v překladu charakteristické „jací tací", což bylo žádoucno tím více, že tento krakovák je nejobecnější
a nejrozšiřenější v celém Polště. Některé terminy rovněž zůstaly nepřeloženy a jsou vysvětleny pod čarou.
1) čapka.