KAPITOLA DESÁTÁ
LIDOVÝ HUMOR A PŘÍSLOVÍ, ŠKOLSTVÍ, VÝVOJ NÁRODNÍHO A NÁBOŽENSKÉHO VĚDOMÍ, DUŠEVNÍ BOHATSTVÍ,
NEDOSTATKY A POVAHA LIDU
Lidový humor. Zálesí není krajem bez humoru. Změnil se sice způsob veselosti nápadně, lidé se již nesmějí tak upřímně dětským způsobem jako kdysi,1) ale smějí se dosti. O tom by se nejlépe přesvědčil každý, kdo by šel za davem, jdoucím v neděli z kostela, zvláště pak za skupinami z přespolních obcí farnosti. O Řetechovských se na př. tvrdí, že, jdou-li z pozlovského kostelíčka po serpentinových cestách domů, nic jiného neslyšeti, nežli „haha — há, chacha — chá", a proto jim přezděli „hachtákú". Sociologií venkova by se zjistilo, že ubylo veselosti a humoru v rodinách, a že se přesunul na veřejnost, ačkoliv i tu se pozoruje, že svatby i jiná shromáždění nepřinášejí takové veselosti jako kdysi. Dalším poznatkem jest, že humor přechází čím dále více v ironii, často dravou a nešetrnou.
Nositeli humoru bývali lidé prostí, obdaření přiléhavým slovním výrazem. Pokud jsem pozoroval, náleželi vždy vrstvám chudobnějším, ať již to byl chalupník, řemeslník-samouk či obecní zřízenec. Byli to vesměs lidé dobří, nadaní, ale „neusádlení",2) hledající
1) O tom, jak se lidé dětinsky bavili, uvádím z řady příkladů aspoň tento: V Doubravách před 90 lety bydlil vdovec Jurča se třemi syny. Sami si vařili i prali, a byli vždycky veselí. „Takových trýlú nigdo nedokázáł, každého rozesmíli." Jednou ve žních šli „žat kosákama". Lidé již čekali, co zase provedou. Najednou shodili klobouky i košile a začali dělat „miléty", kroužit a střečkovat, t.j. napodobili krávy štípnuté ovádem. Napodobili i bzučení „střečkú" (ovádů), oháněli se travinou, kopali a úprkem lítali po stráni. Srazili-li se, napodobili dobytče vzájemným kopnutím, naslouchali, „bzučí-i ešče negde střeček či šršeň," sráželi se, „kotúlali" vzájemně v obilí či na strništi, a lidé z dálky přihlíželi tomu divadlu, až „sa mohli smíchy potentovat". Když se unavili, umyli se ve studánce a žali „jagby nic".
Jindy přišli na ně „obrajti", aby jim odebrali z Uher „vyšvercovaný" tabák, neboť poznali povůni, v kterém domě se kouřil. „Chlapi, zbadaja obrajty začali sa bit, křičali, nadávali si", oknem vyhazo-vali hmoždíř, starý prosil, aby jej neutloukli, a tak oklamali obrajty, kteří ustrašení běželi k starostovi, „aby šél ty bijáky rozbránit, aby starého nezatĺkli". V jiném případě maskovali úmrtní scénu.
2) „Neusádlení" = neusazení. I vzbouřený roj se musí „usádlit".