13. Na tom poli Drinopoli.
(Z vlastních zápisek.)
Podgorice.
Na tom po - li Dri - no - po - li, na tom po - li
Dri - no - po - li krás - ný vi - no - hrad__,
krá - sný vi - no - hrad.
Hlídala jej Drinopolka, lepá dívčina.
Vstal jsem ráno, časně ráno, ještě před zorou,
a potkal jsem Drinopolku, lepou dívčinu.
V levé ruce hrozen nesla, v pravé rozmarin.
Já jsem přál jí „dobré jitro", žádám rozmarin,
a ona mi odpovídá smutně, truchlivě:
Nech mne samu, chlapče mladý, já jsem teskliva,
mám tě hocha mileného v dálné cizině.
Píšu já mu drobný lístek: přijdi, milý můj!
Ale on mi odpisuje smutně, truchlivě :
Nemohu já k tobě, drahá, do tří dlouhých let;
zarostly již ony stezky, kde jsem chodíval,
milá moje provdala se, co jsem miloval.