24. Děvojčice růži brala.
(Z vlastních zápisek.)
Podgorice.
Dě - voj - či - ce rů - ži bra - la, po - tom za-spa -
la, dě - voj - či - ce rů - ži bra - la,
a-man,*) po-tom za - spa - la.
Přišel sem k ní junák mladý z Nového Sadu.
Vstávej, vstávej, děvojčice, zanech spánku již!
Růže tvá již uvadnula, kterou trhala's,
milý se ti oženil již, na nějž myslila's.
Ať se žení, ať se žení, podle vůle své!
Kéž z jasného zahřmí nebe, hrom ho ubije!
*) Vkládá se do každé slohy.