Jak černohorské písně zpívati?
(Potřebné poznámky ku jednotlivým písním)
Buď pro nedostatek místa nebo někdy i z přehlédnutí byly vynechány poznámky o tom, jak nutno s teksty si počínati, chceme-li černohorské písně pěti. Poznámky byly by zbytečny, kdyby se všechen tekst kladl hned pod noty. Avšak obyčejný a v hudební literatuře nejvíce obvyklý tento způsob zde není možný, zvláště ne u písní černohorských, kde teksty již tak dosti rozměrné při oblíbeném svém opakování by si trojnásobného místa často vyžádaly. Toho pak jim pořadatel s dobrým svědomím poskytnouti nemohl. Za to soubornými těmito dodatky docílí se naopak vedle úspory místa i druhého ještě prospěchu, totiž jistého přehledu o jedné z velice zajímavých formálních stránek písní černohorských.
Na prvý pohled znatelný jest odpor písní černohorských proti slohám. Čtyrveršové slohy nalézáme pouze v č. 15., 21. a 58.*) a můžeme hned směle tvrditi, že slova písní těch na černohorských skalách nevypučela. I písně ze sloh dvojveršových se skládající jsou velice řídký (čís. 13. a 34). Normální píseň černohorská skládá se z nepřetržité řady veršů. Verš je spolu slohou.
Aby to nemělo osudných následků pro nápěv, t. j. aby tento netrpěl přílišnou krátkostí a jednotvárností, o to se tvořivost' lidu postarala dokonale. Skrovné místo nedovoluje zplna rozvinouti zajímavý aparát, s nímž tu lid pracuje, a jenž má svoji skutečnou soustavu. Dříve však, než ku poznámkám, jež jednotlivé písně vyžadují, přistoupím, naznačím soustavu tu aspoň ve hlavních rysech. Jsou to dva způsoby, jimiž verš činí se jednak zdobnější, jednak složitější a rozměrnější, totiž: I. vkládání slov a tekstů mimořádných, a II. opakování.
I. Vkládat i se mohou I. citoslovce: aj, ej, oj, avaj, a sice a) před verš (č. 31. a 33.), b) do prostřed verše (č. I.), c) na konec verše (č. 43.). Dále 2. slova jednot1ivá, často turecká (aman, atd.), na smyslu verše zcela nezávislá. Vyskytují se buď jen a) v prostřed verše (č. 8., 9., 24., atd.), nebo b) na konci (č. 25.). Konečně 3. celá oslovení (č. 41.) věty (č 2.1, ba i slohy (č. 52.) Toto neděje se nikdy v prostřed verše, nýbrž jen I) po něm (č. 3., 14., 31., 46., atd.) neb 2) mezi opakovanými verši (č. 52.). Přídatek takovýto se pak již zove přípěvem (pripjev), jenž bývá někdy dokonce dvojitý (č. 41.), a často rozhojňuje se opakovanými částmi verše (č. 2.).
Роzn. Č. 47. je dokladem, že lze i do prostřed slova cizí sylaby vkládati.
II. Opakovati se mohou I. verše celé, a sice. dvojako: A) v celku (č. 3., atd.), anebo B) po částech. Toto opět dvojako: a) postupně (č. 32., 39., 40), nebo b) zvráceně (č. 30., 51.). Dále opakovati se mohou 2. jednotlivé části verše a to opět ve způsobě rozmanité. Opakují se A) tak, aby slova jednotlivá se nepřerývala, což opět může se díti trojmo: a) hned po sobě (č. 2., 4., atd.), nebo b) odděleně (č. I.), nebo posléze c) předjímkou (č. 36.), což je příklad zvláště zajímavý. Avšak části verše lze také opakovati B) bez ohledu na celistvosť slov, jako v č. 5 , II., 19. V č. 47. se pak krajnosť tato dovršuje tím, že se opakují pouze slabiky! Konečně 3. nutno ještě zaznamenati opakování složené, to jest opakování celých veršů i s opakovanými částmi (č. 2.) i s připojenými vložkami (č. 25).
Dodati ještě sluší, že opakování „meze se nekladou". Trojnásobné opakováni není řídkostí, (č. 18. 25., atd.). Ba nacházíme i čtyřnásobné (č 59.).
Po všeobecném tomto nárysu přistoupíme k jednotlivým písním. Mnoho ponaučování nebude třeba, bude-li si zpěvák vědom, že vše to, co je pod hudbou, je toliko prvý verš, ovšem že vypravený naznačeným tuto aparátem a ve skutečnosti v celou slohu rozšířený. Jde tedy v prvé řadě o to, aby zpěvák z tekstu toho vyabstrahoval sobě původní jednoduchý verš, kterážto práce jej poučí, jak zase naopak další verše jednoduché ve složité formě pod hudbu upraviti.
Č. I. „Ej" klade se před každý verš a spolu v rozluku mezi 4. a 5. slabikou, a na konec opakují se prvé 4 slabiky i s předpojeným „eju.
Č. 2. Opětuji se 3 posl. slabiky, pak se vše takto opakuje a na to se dodá přípěv s dvakráte opakovanými posledními 3 slabikami.
Č. 4. První 4 slabiky se opakují, načež se vše takto opětuje.
Č. 5. a II. První 3 slabiky se opakují (bez ohledu na celistvosť slova), načež se vše takto opětuje. Č. 13. Každý řádek se opětuje.
Č. 18. Prvé 4 slabiky každého verše se celkem třikrát zpívají.
Č. 19. Nejprv se zpívají pouze 3 první slabiky (bez ohledu na celistvosť slov), pak jen 4, potom se to vše tímtéž způsobem opětuje, načež zbytek verše rovněž se dvojnásob pěje. Č. 22. Opakují se nejprv 4 poslední slabiky, načež pak celý verš.
Č. 25. Každý verš třikráte se zpívá s připojením slov aman, aman. Končí-li verš samohláskou a, spojí sev toto s počáteční hláskou slova aman v jediný zvuk, což označeno je v písni obloučkem. Č. 29. První 4 slabiky se opakují.
Č. 30. Každý verš se opětuje celý, avšak po částech a sice v obráceném pořadu, jak patrno z verše prvého. Č. 32. Každý verš se opakuje celý, avšak po částech a sice posloupně, dle přikladu verše prvého. Č. 36. Opakuje se 6 posledních slabik, k nimž se hned připojují 4 první slabiky verše následujícího, kteréž však potom nutno bez ohledu na to ještě jednou zpívati. Č. 37. Opakuji se první tři slabiky.
Č. 39. a 40. Každý verš se opětuje celý, avšak ve 2 částech.
Č. 51. Každý verš opakuje se celý, avšak ve 2 částech a zvráceně dle vzoru verše prvého.
Č. 53. Opakují se první 4 slabiky a na konec celý verš.
Č. 54. Opakují se první 4 slabiky a pak to vše ještě jednou.
*) najde sе i u Kuhače.