38. Sil jsem proso na souvrati.
(Erben.)
Nápěv národní, slova od M. Z. Poláka. *)
Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti; krásné děvče
miloval jsem, nebudu ho míti; síti, nežíti, milovati,
nevzíti! Sil jsem, nežal jsem, miloval jsem, nevzal jsem.
Tam nad mlejnem, pod jesenem
na vysoké stráni
slíbila mi má panenka
věčné milování:
věnec uvitý,
prsten pěkně vyrytý
od ní dostal jsem, —
přece děvče nevzal jsem.
Ústům jako z máku kvítí
hubinky jsem dával;
s tílkem jako labuť bílým
s větérky jsem hrával;
láskou plesal jsem,
kudy chodil, vzdýchal jsem,
v noci nespal jsem, —
přece děvče nevzal jsem.
*) Text původní této písně jest jediná pouze sloha, které užil M. Z. Polák k písni této jako slohy
prvé, změniv pouze verš druhý (znějící: miloval jsem jedno děvče) a verše sedmý a osmý (znějící: vzít si
s nechutí, trápit se s ní do smrti). Že se nyní zpívá jen text Polákův, jest známo.