21
9. Oj, bratře, jen dopij!
(Z vlastních zápisek.)
Z Krajiny,
St. Michael u N. Města na Dolensku.
„Zdravice" čili „napitnice".
Oj, bratře, jen dopij a sousedu dej, tak
jeden po druhém si vínečka přej.
Buď žehnána réva,
ten převzácný keř,
jenž rodí nám vínko
to nejsladší, věř!
Oj škoda to jistá,
a veliký hřích,
když necháme sklenek
tu nedopitých.
To vínko tak sladké
a ohněm jen plá,
můj bratříčku milý,
jen vypij do dna!
A pohleď na sklípek,
kde soudek stojí!
Při prázdném poháru
vždy hlava bolí.
To vínko se ztrácí
vždy ze sklenky víc,
a se sklenkou prázdnou
i veselí pryč.
Original:
Oj, bratec, le pij pa
drugič nalij,
saj pili ga bomo
zdaj vsi po vrsti.
Prežlahna je roža,
prežlahno drevó,
ki je rodilo
to vince sladkó.
Oj škoda velika
bi bila in greh,
če b’ mi razlivali
to vince po tleh.
To vince rumeno
je močno sladko,
preljubi moj bratec,
poglej na dno.
Lej hramček, lej hramček,
kjer sodček stoji,
pri praznem bokalu
res glav’ca boli.
To vince se maja,
ta glaž se sprehaja,
ko v glažku ni več,
veselje je preč.