Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha II. Písně moravské


Ludvík Kuba, Pardubice 1888

62

32. Zakukala zezulenka.

(Sušil.)

Zakukala zezulenka, sedňa na jalovec;

kerá žena muža bije, to není pěkná věc; tři dni na něj

kukala, jest a pit mu nedala, ku-ku, ku-ku, safijenský kluku.

Zavřela ho do posady, že se jí nekořil,
prut na něho naměřila, aby se jí modlil.

V kotle vodu vařila,

ruce, líce pařila,
kuku, kuku, safijenský kluku.

Má ženuško nejmilejší, já tě pěkně prosím,
nedělej mně té potupy, já tě bíti musím.

Nepřestala žebrati,

nechtěla se podati,
a on počal jí na záda hráti.

A ta přemilá hra celú hodinu trvala,

až její zádečka modrým kvítím prokvetala.

A už já to dobře znám,

že je muž nad ženú pán;
už já vždycky mu slovo dobré dám.

0:00
0:00