170
131. Ej, pravim, synku.
(Sušil.)
Ej, pravím, synku, pravim tobě: esli ci 1) je zle, naprav
sobě; ja sem sobě uminila, aby sem cě 2) opuscila,
Milovalach cě z upřimnosci,
podezřelach cě v něpravosci;
pomni, synku, pomni na to,
že cě pan bůh stresce za to.
Smutny budzěš, plakać budzěš,
dy mne s inšim vidzěč budzěš,
jak se budzěm namluvaci
a z tebe se vysmivaci.
A jak ja půjdu do kostela,
přes tve srdečko půjdzě střela;
půjdzě střela, litovani,
pro falešne milovani.
A jak ja budu u oltaře,
tam nam pan farař ruce svaže;
svaže nam jich z puhej lasky,
rozvaže nas bůh něbesky.
A jak půjdu od oltaře,
svić ty měsičku, jasna zaře;
jasna zaře i slunečko,
pocěš bože me srdečko.
1) ti. 2) tě.