106
72. Ušlapaná cestička.
(J. E. Smoleŕ II.)
Dolnolužická.
Ušlapaná cestička, kdo ji
asi ušlapal? kdo ji asi ušlapal?
Ušlapal ji, ušlapal
[pro zábavu hezký hoch.]
Strojili se, strojili
[všichni hoši Njabožští.]
Chtěli hocha lapiti,
[chtěli hocha zrubati.]
Slyšela to milenka
[ve své nové komůrce.]
Ach ty milá zmilitká,
[jak bych mohl domů jít?]
Chci ti dobrou radu dát,
[chceš-li jenom poslouchat.]
Chci tě pěkně poslouchat,
[bych jen domů jiti moh’.]
Oblekla mu, oblekla
[svoji sukni zelenou.]
Připjala mu, připjala
[zástěrku svou běloučkou.]
Pásala mu, pásala
[ten svůj pásek hedvábný.]
Dávala mu, dávala
[ten svůj závoj bělounký.]
Obula mu, obula
[z aksamitu střevíčky.]
Složila mu, složila
[šáteček svůj hedvábný.]
Podala mu, podala
[dva džbánečky bělounké.]
Poslala ho, poslala
[pro vodičku studenou.]
Vrátníku můj, vrátníku,
[pusť mně ven tu dívčinu.]
Až mně vody přinese
[a to vody studené.]
Jaká je to dívčina
[v té zelené suknici?]
Na té straně mečík má,
[na oné zas nože dva.]
Hoch šel dolů po mostě,
[vesele si zavýská.]
Můj dík, moje milenko,
[že jsi mne tak chránila.]
Že jsi mně tak chránila
[živobytí mé mladé.]
Ty máš nyní moje být,
[žádná jiná nikdy víc]
Budu tě vždy oblékat
[týmže drahým sametem.]
A tím drahým sametem
[a tím tvrdým démantem.]