76
178. Nesirota.
cf. 438.
Když gsem išla lesem, zakukala sowa,
Přišly mně na mysl šohagowy slowa.
Šohagowy slowa, ta geho tichá řeč.
Wěru bych zwolila s tebú wandrowat preč.
Wandrug šohag, wandrug třeba na krag swěta,
Genom nezapomeň, že gsem gá sirota.
„Kdyby gsi ty byla ubohá sirota.
Nenosjnala by’s wěnečka ze zlata.
Ale by’s nosila ze zelenej ruty,
Gako nosjwagú ubohé siroty.
179. Wůle poslednj.
(Zpěw. II. 299, 30)
Kdybych gá wěděl, který den umru,
Dal bych si dělat dubowau 1) truhlu,
Dubowau truhlu, střjberné wjko,
Aby to bylo wšem pannám ljto.
A na to wjko ulitý kalich,
Aby wěděli, že gsem katoljk.
A na kalichu zelený wěnec,
Aby wěděli, že gsem mládenec.
Do toho wěnce čerwenau růži.
Aby wěděli, kdo to tu ležj.
Do každé ruky z rozmarýna prut,
Aby wěděli, že už gdu odtud.
Šest krásných panen a šest mládenců,
Ty mě do mého hrobu ponesau.
1) ginde : s pokrowem.