36
11. Světem se tak povídalo.
(M. Lisenko III. 34.)
Světem se tak povídalo, po tom božím světě:
měl rád Filip Jaroslávku, Jaruška Filipa.
Zakázal mu otec, máti, Jarušku si vzíti: jeť Jaruška děvče chudé, bohatší chtí míti.
Vem si děvče, můj synáčku, s koni, s kravek stády, jen si neber Jaroslávku — té hlad svítí zády!
Vem si takou, můj synáčku, jež ti právem sluší, jen si neber Jaroslávku — nouzí zuby suší.
Kolem mlýna přes kaménky v dál se vlnky kradou, oj, tam stanul Filip smutně s Jaroslávkou mladou.
Srdce к srdci přitisknuli, dlaň ve dlaň vložili, ve vlnách se, v bystré vodě oba utopili.
Oj, otcové, oj, vy matky, v paměti to mějte: když dvě srdce bůh sám spojí, loučit jich nechtějte!