52
18. Oj, vy zrádné oči!
(M. Lisenko I. 19.)
"Oj, ty zrádné černé oči, zrádné! Proč při tobě, milý,
není pravdy žádné, není pravdy žádné ?
Oj, ty milý, mysl tvá se rmoutí, zdali bys mě neměl zcela zavrhnouti!" —
„Podle čeho ty to pozoruješ, že mně, drahá, jméno zrádce přisuzuješ?
Zda dle koně, dle vraníka mého či dle mne snad, duško, dle mne mladičkého?"
„Ne dle koně, dle vraníka tvého, leč dle tebe, duško, tebe mladičkého.
Káno vstaneš, koni píti dáváš, zeleného sena jemu zasypáváš.
Zlatého mu ovsa hojně přeješ a kdy stáj opouštíš, pro nahajku 1) spěješ.
Ke stolku jdeš, píšeš psaní všecka a pak do jizby jdeš pokolébat děcka.
Oj, spi, hajej, maličký můj květe — zůstaneš, ubohé, sirotečkem v světě.
Nechoď, drahý, horou ani dolem, neb je zahražena trním cesta kolem!"
„Oj, já trní snadno pryč odvrhnu a též tebe, milko, na věky zavrhnu."
„Oj, jdi si jen, miláčku můj, horem
a já půjdu tobě
stále v patách skorem!"
1) kozácký bič.