92
44. Oj na poli jezírečko.
(Z vlastní sbírky.)
Prostonárodní chor z Poltavy.
Oj na poli jezí rečko, v něm plavalo vědýrečko
sosnové desky a dubové dýnkо — neodpírej, mé srdýnko.
Pod vrbou tam kozák stával, děvče s touhou očekával: Vyjdi už dívko, vyjdi moje rybko, pohovořím já si s tebou!
Oj, kozáku, mládce statný, koník tvůj je bujný, zdatný; osedlej koně, ze dvora spěj v pole — neb můj nejsi, já ne tvoje.
Kozák koně osedlává,
takto se s ním v hovor dává:
Běž koníku můj, běž, můj koni vraný,
ke tichému ke Dunaji.
U tichého u Dunaje
zastavím se přemítaje,
mám-li tam vskočit, či se dále trápit
a se zase domů vrátit.
Oj. já půjdu temným luhem,
kudy dívka chodívala:
žlutavý písek a v něm stezka známá,
kde dívčina chodívala.
Ой у полѣ озеречко, тамъ плавало видеречко;