120
65. Nasila jsem krutou rutu.
(O. Kolberg: Pokucie II.)
Z Haličské Rusi. „Kolomyjka."
Nasila jsem krutou*) rutu mezi dvěma břehy —
oj, jak těžko je mi žíti mezi nepřáteli!
Co mám, ach, já přeubohá s nimi učiniti? s tím, koho mám věrně ráda, nedají mi žíti.
A už moje routa krutá ze břehu vyráží a už se mým nepřátelům jehlou v boky vráží.
Oj, já půjdu — kruté routě všechny vršky srazím — nepřátelé spat si lehnou, já se povyrazím.
Oj, měsíci, můj měsíčku, zajdi za komoru, nechať já si se svým milým pohovořit mohu.
Proč pak bysi, moje milá, psy držela k ruce — sousedy tu máme dobré, štěkají dost prudce.
Kolem kolem nad vodami bílé plachty vlají — buď si sebe nevinnější, přec tě pomlouvají.
Ať si jenom pomlouvají, slova jich jsou lichá — a my jezme a my pijme, milujme se zticha.
Skřípou trochu vrátka naše, zavřít je nemohu — budu tebe ráda míti do tmavého hrobu.
Original:
Посѣяла’мъ руту круту
межи берегами, ой якъ тяжко менѣ жити
межи ворогами.
Щожъ я маю тай бѣдненька
зъ ними учинити, кого жъ бо я вѣрне люблю,
зъ тимъ не дають жити.
А вже жъ моя рута крута
береженьки поре, а вже жъ мои вороженьки
попôдъ боки коле.
Ой пôйду жъ я рутѣ крутѣ
верху розрываю, вороженьки спяти ляжуть,
я си погуляю.
*) Epitheta „krutá" dostalo se v písních maloruských routě od toho, že značí tam obyčejně ne-přístupnosť a tvrdošíjnosť, s jakou dívka lásce hochově vzdoruje; nezřídka však znamená též neoblomnou věrnosť (jako zde), s níž dívka na hocha svého čeká. (Viz Sobotka, Rostlinstvo v nár. pod. slov. str. 233.)