126
69. Oj, tam v poli studánečka.
(Z vlastních zápisek.)
Prostonárodní chor dělníků poltavských.
Oj, tam v poli studánečka a zní voda vyte-
kává, a z ní voda vytekává oj, tam čumák
svoje voly pase, ze studánky pít jim dává.
Voli řvou a nechtí píti,
[neboť na Krim cestu cítí —]
oj, bůh zná jen, bůh jen vědět může,
kde dnes v noci budou dlíti.
Přenocují povozníci [v krimské stepi na dolíku,] rozpustili jsou tam voly svoje po zeleném po trávníku.
Kéž byste vy, moji voli, [na Krim pro sůl nechodili —] oj, jak velký jste mi mladistvému smutek v duši způsobili.
Oj, dokonal čumák život, [na neděli časně z rána,] oj, a ve hrob vložili čumáka, kde se trávník zelenává.
Nasypali jemu na hrob [oj, vysokou oj, mohylu,] ve hlavách pak jemu zasadili pěknou červenou kalinu.
Přiletěla zezulinka, [ozvala se hlasně: kuku!] oj, podej mi, synu, podej, orle, byť jen pravou svoji ruku!
Rád bych já ti, milá máti, [podal obě ruce svoje,] ale leží na mně vlhká země povstati mi za těžko je!