psáti o lázních jako centru ruchu národopisného anebo jako průkopníku na poli technickém, o proslulé Svozilově „vzduchoplavbě" atd.; témat, vztahujících se k Luhačo-vicům, bylo by možno zpracovati více. Omezuji se alespoň na nejdůležitější.
Luhačovice v umění. Nemohu na tomto místě vypočísti, kolik hudebních, pěveckých a divadelních produkcí zažily Luhačovice po přítomnou dobu. Stačí zmíniti se o několikaletém účinkování České filharmonie, o častých koncertech Pěveckého sdružení moravských učitelů a jiných hudebních i pěveckých těles i jednotlivých umělců jak z Československa, tak i ze zahraničí. V Luhačovicích býval téměř každoročně Leoš Janáček a Josef Nešvera. Přijížděl Ot. Ostrčil, Josef Suk, Oskar Nedbal a jiní hudebníci, kteří se vedle osvěžení přicházeli také poklonit památce Betty Smetanové, druhé choti slavného mistra, pochované na místním hřbitově.
Neméně jest pozoruhodné, kolik výtvarných umělců se vystřídalo v Luhačovicích, ať již přišli bez výtvarných aspirací jako pacienti, nebo aby pozorovali průběh výstav vlastních prací, či aby štětcem zvěčnili krásy lázní neb okob. Zmíním se pouze o posledních.
Měl bych vlastně začíti Kaliwodou, od něhož uvádím mědirytinu Luhačovic na tab. CXXXI, a jinými vídeňskými rytci. Avšak prvním umělcem, který zapustil v Luhačovicích kořeny, je teprve impresionista Frant. Pečínka z krajinářské školy Mařákovy. Přišel do Luhačovic v roku 1905 jako blízký přítel bratří Mrštíků, a tudíž i Úprků a dra Pavla Blaha. Pečínkova žena, jemná, rozšafná Růženka, poskytla mnoho něhy k vytvoření Helenky v „Pohádce máje". Pečínka, ač jeho zdraví bylo podlomeno, maloval neúnavně motivy lázeňské i z okolí, zvláště pak dřevěné stavby z Pozlovic a Biskupic. Žel, že mimořádně neutěšené sociální poměry nutily tohoto umělce, aby pod cenu rozprodával i významné akvarely a pastely. Také Ant. Slavíček, přítel luhačovského dra Lad. Janíka, maloval předjarní a podzimní zákoutí luhačovské přírody,1) plné barevných kontrastů. Téměř zároveň (ne-li dříve) malovali krásy omlazených lázní Zdeňka Vorlova-Vlčková, dále Jaroslav Šetelík a Otokar Štáfl, Luhačovskem procházeli a tu malovali Bobeš Svoboda, arch. Viktorin Šulc a R. Holzer, kteří věnovali pozornost krásám lidové stavby, podobně jako Pečínka a Bohumír Jaroněk; poslední zvláště umělecky těžil z divoce horské dědiny Pradlisk. Malovali v okolí též Otokar Otmar, Ivo Čipera a Marie Gardavská. Dlužno vzpomenouti také velké olejomalby lázní s ptačí perspektivy od arch. Frant. Skopalíka, kterou maloval pro salon lloydového parníku „Heluan", určeného pro linii Terst—Alexandrie, z příkazu bývalého rakouského ministerstva vnitra. S mimořádným uměleckým úspěchem vytvořil sérii lázeňských zákoutí a krajinných pohledů Stanislav Lolek. Po převratě maloval v Luhačovicích vedle jiných zvláště Oldřich Blažíček, Frant. Schön, Joža Nastoupil, Josef Dvořák, F. X. Diblík a j. Pro tuto knihu pak těžili z národopisného bohatství šmahem tu zanikajícího J. Úprka,
otisk z „Revue o neurologii, psychiatrii, fysikální a diaetetické therapii". Přednáška MUDra. Fr. Veselého, ředitele lázní luhačovských ve Spolku českých lékařů v Praze 1906. — „Umělé a přirozené vody minerální", Český Drogista, Roč. V, čís. 3. — „Choroby výměny látek a jich léčba vodou luhačovskou". Nákl. akc. spol. lázní Luhačovských. — „O leczeniu wodami minerálnemi w domu". „Nasze zdroje", Rok I. čís. 20. — „Všeobecné zásady jímání minerálních zřídel", zvláštní otisk z Technického obzoru roč. 1913, čís. 10.— „Luhačovice", Praktický lékař r. 1921, str. 123. — „Przewodnik po Morawach" dla pol-skich podrožnikow, Krakow 1912.
1) Viz: Malíře Ant. Slavíčka vybraná korespondence, Praha 1910. Nákl. Sp. výtv. umělců Mánes.