40. Odekdy já les tu lesem stojím.
(Z vlastních zápisek.)
Nikšić.
O - de - kdy já, o - de - kdy já
les tu le - sem sto - jím, les tu le - sem sto - jím.
Odekdy já les tu lesem stojím, ani pták mne dosud nepřeletěl, a dnes ráno kráčela mnou četa. Hajduků sem třicet dorazilo, raněného mládce s sebou neslo. Na junáku ran je sedumnácte: sedum ran od sedmi břitkých šavlí, osum ran je od handžárů osmi, a dvě rány od dvou džeferdarů. *)
Složili jej pod zelenou jedli, pokryli jej pěknou kabanici. **) Junák vzdychne, pláň mu v odvet vzlykne, vyje vlče, havran černý kráče. Promlouvá k nim hajduk poraněný: Nevyj, vlče, nokrákej, havrane! Třeba všecek ranami jsem zmučen — vezmu-li já džeferdar svůj štíhlý, jistě obě zlomím tobě křídla!
*) puška perletí hojně zdobená. **) zimní kabát.