Předmluva.
Sbírka tato podává písně „kopaničárů" z okolí Starého Hrozenkova, který'ž s kopanicemi, rozloženými podél hranice moravsko-uherské, tvoří politickou obec. Slovem „kopanice" rozumí se lidské obydlí, kolem něho sad s ovocným stromovím a dále orná půda. Jednotlivé kopanice tvoří kolonie a tyto, pokud se týká kopanic St. - Hrozenských, mají následující jména: Zítková, Vápenice, Výškovec a Lopeník. Osazeny jsou od dávných dob zpěvu- a hudby milovnými Slováky, mají po jedné jednotřídní škole a dělí se opětně ve více oddílu, jako: „Černé", „Šagátky", „Doliny", „Rokytová", „Hutě", „Uhliska", „Vlčí", „Bošáčky" a j.
Kopanice všecky tvoří jakýsi ostrov, jenž s okolím nemá — mimo náboženství — nic společného. Půda jest vesměs hornatá, část za hranicí uherskou jest na „uherskej strane", část k Moravě jest na „Morave".
Lid jest zbožný, chudobný, skromný, a jak již podotknuto: „velice zpěvu- a hudby milovný".
Kroj jeho jest úpravný, umělý, řeč velice pěkná, a to jak v jednotlivých výrazech, tak v celých rčeních. Filolog našel by na kopanicích bohatou žeň!