32
16. Falešné synečku.
(Sušil.)
Falešné synečku, ty mě rmótíš! Ty mně to
srdečko darmo trápíš! dříve’s mně sliboval, že budu
tvá, včilka mně povídáš: néni možná.
„Dyž sem si tě nevzal za ženičku,
vyvolím si tebe za družičku."
O to ti můj milé nebudu stát,
nemohla bych pro pláč věnců podat.
Za družičku tobě nemožu byt,
nemohla bych žalem perka uvit.
Pro pláč věnců podat, před kněza jít,
pro falešnó lásku musím umřít.
O to jenom prosím, šohajíčku,
při mém umíráňó rozži svíčku!
O to tebe prosím, bys při mně stál,
mý bledý vočenka zaklačoval.