104
66. Ha zahrádce kvítí rvala.
(Nápěv z Bartoše, text ze Sušila.)
Na zahrádce kvítí rvala, přežalostně naříkala:
Škoda, synečku, škoda tě, jedú Francúzi, vemú tě.
Jede Francúz třema koňmi,
žáden se mu neubrání,
braň se, synečku, obuškem,
já tě zastinu fěrtuškem.
Fěrtušek mi nespomůže,
přecej musím, milý bože;
dám si obušek na uško,
buď už tu s bohem, Maruško
Jede synek, jede pryče,
vzal mi od srdečka klíče,
aj, od srdečka mojeho,
jede do kraja cizího.
U studýnky vodu brala,
přežalostně naříkala:
Ach bože, bože, bože můj,
kdy se mi vrátí synek můj.