149
109. Všeci řepko vekupali.
(Bartoš.)
Všeci řepko vekupali, me sme ešče nezačali,
naša řepka drobná, jak vona je dobrá.
Jak pak nemá dobrá byti, dež jo mosí kořeniti,
kořenit šafránem v komoři za trámem.
110. Kameňu, kameňu!
(Sušil.)
Kameňu, kameňu, těžko srdcu mému,
rozděl se na dvoje, potěš srdce moje!
Dyby se ten kameň
ve zlato obrátil,
co by se děvčati
syneček navrátil.
Srdce mé, srdce mé,
proč’s tak zarmúcené?
Hoříš jako plameň,
visíš jako kameň.
Horno mi je, horno
na mojem srdečku,
jak by mě ho svázal
červenú šnúrečkú.
Červená šnúrečka
je velice tenká,
ona se vřezala
do mého srdeňka.