162
122. Sedí ptáček maličký.
(Sušil.)
Sedí ptáček maličký, oj, na vysokém dubě,
ohlédá sa na hory, oj, čili slunko vyjde.
Slunéčko už vycháza,
oj! ale mně už zašlo;
moje děvče povídá,
že si druhého našlo.
Vykopajte mi jámu,
oj! jámu tam nad cestú,
aby lidé poznali
tú falešnú nevěstu.
Nad hlavu mi zasadte,
oj! voničku červenú,
a při nohách vykopte,
oj! studýnku kamennú.
Keď tam půjde má milá,
utrhne si voničky,
ked tam půjde můj milý,
napije sa vodičky.