A. Maniak: Die mährischen Walachen.
In: Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesiens I. Brünn 1826, s. 263-281
/20
Moravští Valaši
Na východě Moravy, tam, odkud Karpaty napřahují jednu
paži dolů směrem k Rakousku a druhou na sever směrem k Su-
detám, tyčí se jako soudržný trup mocný horský útvar zvaný
Radhošť či Radost. Dvě říčky stékají po jeho svazích dolů; po se-
verní Lubina, jež po krátké osamělosti pokračuje svou cestu v ko-
rytě Odry až do hlubin Baltského moře; po jižním Bečva, jejíž
křišťálové vody, spojené s kalnými přívaly Moravy a později Du-
naje, vlévají se do slaných vln moře Černého. Z toho jest možno
rozpoznat, že se nejedná o nějaké vedlejší pohoří, ale že je to nej-
větší evropský horský hřbet, dělící vody severní od vod jižních,
jež se odtud giganticky přelévá dál, na západ až do Pyrenejí, na
východ za hranice Asie.
Nádherný a povznášející je onen velký rozhled, jenž se roz-
prostře u nohou poutníka, poté co jeho zvídavost překoná příkrou
výšku Radhoště. Jeho oko neklidně a opojeně bloudí kol dokola,
neboť ani nedokáže najednou obsáhnout vše, co se mu zde před-
kládá. Před ním leží nedohledná rovina, plná kvetoucích měst, ba-
revně osetých polí a černých odstínů lesních porostů; na západě
se ztrácí v neskutečné mlžné dáli, na severu, na samé hranici to-
ho, kam oko dosáhne, se táhne bledý pruh pohoří jako dolní okraj
široké a mělké nádoby. Za zády se tyčí masív uherských Karpat až
vysoko do oblohy, nechávaje volný průhled jen do modré klenby
světa, od níž jsou vrcholy hor téměř k nerozeznání.
A když se rozbujařelý pohled jako omámen vrátí z nedohled-
ných dálek i hrozivých výšin zpět, aby se zotavil v průzračné blíz-
kosti, pak zde na úpatí horských luk najde skutečnou Arkádii. Ma-
lebné kopce a návrší sestupují všude jako po stupních dolů k ro-
vinám. Jejich hlavy halí tmavé jehličnaté lesy, jejich svahy
pokrývají pestré pruhy záhonů polí. Na nejzazším prsténci této
horské tvrzi prosvítají na severu tři úctyhodné strážní věže, šedi-
vé zbytky kdys mohutných hradů Hukvaldy, Štramberk a Starý Ji-
čín, odvážně postavených na tři vybíhající výšiny. - Hlavními údo-
lími vinou se ony výše zmíněné dvě řeky, jimž pod stinnými stře-
chami listí odevzdávají své stříbro nesčetné potoky a potůčky.
Schované mezi zahradami táhnou se těmito údolími malebně roz-
troušeny hnědavé dřevěné chýše pokojných osad. Nebo tu a onde
osaměle vykukují ze zeleného příkrovu lesa (paseky); nebo se
shlukly kolem třpytné plechové kupole štíhlé kostelní věže v ma-
lá městečka - Rožnov a Frenštát.
Tady žijí moravští Valaši. „Valaši? Snad ne kmenoví bratři tu-
reckých!" Ani v nejmenším! Praví, nepopiratelní Slované. Cizo-
krajně znějící jméno jim vynesl jejich způsob života. Zastaralé
slovo „valach" značí pastevce - a oni si jméno kmene pastevec-
kého zaslouží. Na jejich pastviscích vyzvánějí četná stáda. Skot je
však malý a nepohledný, ovce hrubovlnná. - Na svazích vyšších
hor v obklíčení lesů rozprostírají se horské pastviny (salaše), je-
jichž šťavnatou alpskou trávu nechávají majitelé v teplejší roční
době spásat svým i (proti zaplacení) cizím dobytkem; v zimě jsou
napůl zasněžené stáje a obytné chýše (koliby) na salaši pusté, stej-
ně jako ve švýcarských a tyrolských Alpách, a podvedení vlci mar-
159