J. K.: Rožna. Moravia 6, Brünn 1843, s. 61-62 a 67-69
/30
Rožnov
Kolem dokola beskydské výšiny, zelený věnec lesů s alpským
vzduchem a alpským životem, a hluboko dole v údolí uprostřed
luk, uložené jako dítě v kolébce, přívětivé městečko. Je to Rožnov
se slavnými žinčicovými lázněmi (v Přerovském kraji, na úpatí
Radhoště). Nedělní zvon z věže kostela, zvuky zvonců z pastvin
a nad tím vším velebné ticho samoty, širý, všeobsáhlý klid, jako by
v něm vládl přívětivý duch sladkého věčného života,
Žádný hrkot nablýskaných kočárů, žádné promenády, vyhle-
dávané elegantním požitkářským světem, žádná hra, žádné plesy,
žádné koncerty, nic z pestrých obrazů kaleidoskopu pohnutého
života lázeňského. Všude ticho, jen z venkovského kostelíku sem
tichým vzduchem doléhají zvuky varhan a lidový zpěv, usedajíce
jako poslové nebes na nemocnou hruď. Zbožná víra a čistý poži-
tek svaté přírody jsou zde oněmi léčebnými silami, podporujícími
účinně lidskou pomoc. V tomto tichém údolí obestře tě konejšivý
pocit, bouře vášní se utiší a ty prožíváš alkyónské dny předků.
Bylo krásné červencové jitro, když jsem vstoupil na náměstí to-
hoto lázeňského městečka. Ze svých kopců scházeli dolů silní sy-
nové hor, moravští Valaši, přicházejíce na mši s ženami a dětmi
a svátečně vystrojeni; mužové v modrých kamizolách, travnatě ze-
lených svrchních kabátech (župica) a červených vestách, ženy
241