A. W. Šembera: O Slowanech w Dolních Rakausích.
Časopis Českého museum 19, 1845, s. 163-189 a 346-357
/31
ČASOPIS
ČESKÉHO MUSEUM.
D E W ATENÁCTÝ ROČNÍK.
SWAZEK DRUHÝ.
W PRAZE,
NÁKLADEM ČESKÉHO MUSEUM.
1 8 4 5.
I.
O Slowanech w Dolních Rakausich.
Od A. W. Šembery.
Článek druhý.
(S mapkou.)
Nynější Slowané w Dolních Rakausích.
I. Sídla a počet Slowanů w Dolních Rakousích. l)
Za našeho wěku přebýwají Slowané we 3 čtwrtích
krajiny pod Enži: w Nadmanhartsku, w Podmanhartsku a
we Wídenském podlesí, a jsau trojího kmene: Čechowé,
Slowáci a Chorwáti. Místa, w nichžto obýwají, jakož, i
počet jich wyswitá z následujícího přehledu:
1) Počet Slowanů w Podmanhartsku zakládá se na úředním se-
čteni, kteréž k. wladni rada a krajský Korneuburský, p. Jan Mayer-
hofer, k žádosti naší dobrotiwě učiniti dal. Počet Čechů w Nad-
manbartnku udal nám laskawě pan J. Hrdlička, farář Lomský, počet
Chorwatů na Mannersdorfsku we Wid. Podlesí spráwci tamní, pan
Richter. Slowany we Wídni bydlící, jichžto počet neurčitý, ačkoli
patroý, w pojednání tomto jsme pominuli.
164
O Slowanech w Dolních Rakousích.
165
O Slowanech v Dolních Rakousích.
Z této summy připadá na Čechy 2600, na Slowáky
6321 a na Chorwáty (s připočtením polowice obywatelů
Hlohoweckých) 6171 duší. W 7 místech přebýwají Slo-
wané wýhradně, a sice Slowáci we Hlohowci (společně
s Chorwáty), w Nowé wsi, w Poštorni a Přílepě; Chor-
wáti we Cwendorfě, Bratiseji a Limšdorfě; w 6 osadách
přebýwají s nepatrnau přísadau Němců; Čechowě we
Šwarcbachu 15/6, Rabšachu 11/3, w Německém 13/5 á w Halam-
kách 15/6 ; Slowáci w Cahnowě 14/5 a Chorwati w Cimowě
4/5 ; we 13 místech mají přewahu nad Němci; Čechowé
w Lomech 4/5 a w Gundšachu 5/6 ; Slowáci w Ranšpurku 3/4
a w Lingašdorfě 2/3 a Chorwáti w Magršdorfě, Poturně,
Guštatyně, Horiseji, Štraudorfě, Selci, Rozwrtňáku, Ogrúně
a Cíndrowě; w ostatních místech jsau Slowané u menšim
počtu.
2. Půwod Slowanů rakauských.
Osadníci, slowanští w Rakausích kmene českého a
slowenského zdají se býti potomkowé dáwných Slowanů
rakauských; alespoň tomu stejnost mluwy jejich s mluwau
sausedních Čechů a Slowáků a spojitost osad obapolných
naswědčuje. Chorwáti wšak na Morawském poli a na Li-
tawě jsau pristěhowanci z pozdější doby. Krajina, w níž
přebýwají, býwala po mnohá století branau hordám Ma-
ďarským, Mongolským a Tureckým do Rakaus a spolu
ustawičným rejdištěm těchto diwých národů. Wpády
těmi a jinými wálkami wicekráte zpustla 2), obywatelé di-
lem zawražděni, dílem zahnáni jsau, a na jích místě usa-
dili se pilní a stateční Slowané chorwátští, by pustinu
wzdělali a štítem byli proti budaucím náwalům nepřátel-
ským. Kdy se w jednotliwá místa, w jichžto držení nyní
jsau, uwázali, udati nelze, dělo se to ale zajisté nestejným
2) Připomínáme zde na wálku krále Otakara s Belau Uherským
r. 1260. s Rudolfem Habsburkským r. 1278., na wálku krále Mathiáše
s. cís. Fridrichem r. 1483., na wtrhnutí Turků r. 1529. a 1683., a na
laupežnické wpády Kuruců na začátku 18ho století.
249