Anonym: Die Podluzaken in Mähren
(Přetištěno: Aus der Oest. Ztg.). Neuigkeiten 5, Brünn 1855, Nr. 122 a 124
Nr. 124.
Brünn, Samstag den 5. Mai 1855.
Jahrg V.
Sil ,flmigřiiien’ iilítinen läjll*.
ttniflne Blotter ter .Iteuigfeilen*
leden Ion (Brünn 1 Ir. SOI.
Eincficf ung«s0f bfttjr :
f*i tm Маиш einer flriiť8pall|iik 3ře,
Ш» jebrt f»t|inbt SRúl 2 ti. S9R.
NEUIGKEITEN.
C)rnnumrtatlon*:?Jrt(ft.
Sur Brünn:
SKonaiiidj. _ 3o _
ÜDil 3uftrUung inl фши . 36 hi
gar Uuttoärlige mil táglirgrr.porto-
fnitr Bulrnbung butdj bir jojl
iOirrtrljäbrig . . 2 р. 24 fr.
Sie фоЬ1п0аГсп in PTröfjreii.
Surd) Értjifltťt tEJäflni(liin ijl «in Croalinjinirol ilni M«ir.li "Jerfin-
IlfWiit grrecrltn fc mit Ы, tťuifite 3mi’ "’Ф1- bit inunliti 3ítlanl nifti
um Hill JtttjflSngt über tli iintmn Belt$an|iileule lie ßrliMSntitS ап.Яапл-
ntürbjlQfiil mil Originalität Wnant. Sit Groatin t)abrn tinig mirrrcirligen 5In-
tydl an ta ЩЩи tit uifibSliniffil Oiflimir}! дон cntififrn B!ti4/f. Eeutfrt.
Ian) limit tic ßioaien burn) liufftnbad) řti ten Stumiadiir ajanleln, Cniit
Sfoloni im tt(ifijjí5|rla<n JttiKje, tniili Irmf im iflrrreinjlfitin Gibfiljiflriil
ur.í im ilitinjifiijin Jtrlege, turn) 3erfd)iitene Jjeiifilrjrit tu (in ftanjtjifajiH
Лпедга am Slitter- unt Dberrr)ein (innin. Q{ biltui (id) .troufen" bil lei
j:(lgtn Öcniration tin llrtyiil üb« Mi|in iliollifiamin, mlnjiä jldl in biFonnhn
Ülmfirnngen bil ©ilijinviil Ctr frojttliriin ©ifammmufnaimi OeflineidjJ in tm
tintjdjtn ЭДлЬаПО Uujl lrUg)lc. Sít Tillltlid)l Sljlnll Ott etjinroÜtti(lrn Bannt
nnt lil faliioiifdje «inflibuiifl tu StJnj« (Dr tin ßtilbi(lon: ttt Sifainmť
monurblr reujun titfil Utišil M jiinn Unbefangenen mcOiptirrn. (Dir nibmm
girnl! ji(l ’litt son t» fliiäjifmljuiifl, roelnje lurjtln) tat ojfitliue Statt tn
Slijilenj tin rMgefiMtlin ulränjirn in tinii feiner ntntfltn ’Jlommern ;u Ityil
roerirn Iii;, und tomintn bulte jutüil auf tm trpěn betannitn Groaticginrial,
P(iiilotl) (jrtitirtcn ton liujfmban), ömml ttt noclifdjtn unt flasonifriltn
„ОшЩk", um eine ISngft S/rf.tytirut Clnecťcli toi filnim reiébírcefllen ftřin
jn tijJtl-’a. iiifelbe ijl r.lflji ofcnt Jjumvr nnt gibt uni nebintel Öiliginlih,
einiu iSiitHä jui Ol^ncjMpfir Iii Jtaiftrjlutti ;u litfetn. Ii’ leuffinbatb’t
flammten aus Stiiiniiiirt. nm Iii frtjon im 13. ЗДгоипгЧП grnannl reuettn, mit
Йфп pdl м cii Sülle ttt 16. ;Цфисш1 unier 8etoiner.b I. im tiubrjog
itumt Ceil’tieiä) niiKr. Sil erwarben btíeultnti ■■Bijijungm an tir Murrt),
tii jidj bit ins binaifjba:le Mätren njlnrttin. let grépic Ijitil tlifti i’e-
jitiunjjiii. olJ SunJinbutg, GiSgrub n. (. in. iü gigcaitjulj jütjUid; l’iirfjttn-
f)ein’|fl;i3 eijinttnin. °9lni Iii a;in|d)a[l Sňrntflj, ro:lrfci tri €t(n tit in
Sliti Sibintin Qroatmgtnttalé, nžmlid) tet gfleinatfiliaU Ölntclii^ son iitjfmi
M) (ani ěrbilleťé IBallmjliln tiřancl), l-n Xtjláiumte all Stnt füi tint jn
ejtüntinte titliiliajl ßi;i4anj)}Jnj|jli bijiimmu, biloili len Dlcjin jum ttinjm
Ülctmögin tu i(injliiniid)en ffiiltil-’lubimif.
Set Шли Gytijit^ imftnbattj’S (inteilie^ jitti Sib.ni. Eir SItifli «bic
tfe iiinjin !üejlnungm an tit Ward) unt i^arja, tir jängirt iritmilt fi* tun
Siiiilítiinji! nnt budjli ic, trie ftniSrjrit, tle äuinCrmmantanlin bir itcaliiÄi<fta<
ccn-i’djin Gxnpnltn. ’Л10 tn |rünti|’dj: Olaubriilir äUlfrlm ron @iuiiibad) tin
ii’^jr-iirflrt i’iidjof iKildjict con 3obit auf tir SKaliibiiii innorrii baut, Dir-
jtl et in tit flieifljiadil,.feat ober «Sd/uJ an ЗаЬ,япп ffn’ittidj Л. ши
eadifin-Uai^. hälfet ’Hnriinilion II. fantu tin Gricuiiontyir mit Gt)rijln|ib.
l:ujf:nl’ad), O.inult nonj Cbirflia, um tii Üttnjlung tn Sluifüfrunj) ;u bringen.
■Drei 13. Ярп1 1567 pit Йс-Ща пал) inn baiin!rtl(jfiin äüitirfiante in td
^jnte tu Jtoifitliruin, Ctumbad) rour.’i gefanjin unb ^injjiri(|]lit. See $ir|oo,
aber itmte in tintin fdjnMij пЬег^дшт SBajiri über DitSten, фгад unb ffiiw
— na ei mit liniui @lrtb,b,nli auf tun Jtoi’ji in linnn offenen SSajin einen
[4iinnflin)rn Qinjuj (allen innfite — пап) CSItnir • Sliujtoil In eiuiji ffirfjiigcn
(ÚMJi flffúíti. {li’t fjf) ei b:t jum IS. Stltnnbir 1594; tann ttuiti ir
roiflin tu tüififAjiti Stntfiůj)i. ni’14’ tS’uflati bititb,ten, auf lat Snjltj ju
S’ait £ti!)r in Cbirtjliniid) ßibraitt, reo ei nad) faß 26jä(<ii|)er Щ1 Im
У. Ш 1595 flarb.’ inijir !Иог II. in feiner angibirinin kПП irüiec ifim
uufe^lbai tii jjnibifl C’irtj.’nf’ Jabrn, nenn nidjt tat tcutftJii OIiiAj unt taiapaul
Canjfin aul ßiitdjt Sir neuen Unrnb/n tili b,inlerlliibtn gälten,
ílla imijenbad), tir ’linfüirrr tir Siiorti, iwldjr im ©niwir íiijoj uídj
Sleujtati twftii, bei iucliutuirj niib:i(a:n, reo tine eintägige Üiafi gefallen nur’
te, маг et biet erfreut, [rinen irulir ya pntm, lit peg tut bin langt niibt
©iftyincn ;u lijiüfien eiiigifniitin Ш<.
Diefe ji{l fo gefignilm elnren, milnjl lie 6ifmbj(in tutdjfdjneitfl, boten
bamali ein traurige Eilt tir řiiitijlung tar. töor ttA Mi JKardjibinr un
iib.« beeufen, terluinmilplnj (riegttuflign Sojaorin jn fein. So linjt lonDuO’
ten unt fflarrimäunetn (llercoiiiannen), [niter San Deuifdjen unt $6b,mtn un-
lit Otlobr, tanu uin fertfiwlm unt Jtaifuliijjin, l’lt b/trab auf tie ^tinii, we
titjb_iijsj Uatl tie Üianjir tir ilaooleon’fdjen Cifinniter jirftbintlteete. So aud)
im 16. 3i(el)nnt(tt; linn nod) flant „let íúrť cot 91eut)áufel" unt fei-
ne piijmtin Sifdjivalit flnifiin mit in Iii iDtfllidjin !)lad)b«15ntir biniibir.
(6djta§ folgt.)
Podlužáci na Moravě
Schillerovou divadelní hrou o Valdštejnovi se jeden chorvat-
ský generál stal známou osobností, kam až německý jazyk sahá.
Bystrý Isolani o hlavu převyšoval všechny ostatní polní hejtma-
ny frýdlantského vojevůdce přirozeným vzrůstem a originalitou.
Chorvaté mají pozoruhodný podíl na dějinách poměru Rakouska
k německé říši. Německo poznalo Chorvaty prostřednictvím
Teuffenbacha při grumbašských svárech, zásluhou Isolaniho ve
třicetileté válce, Trenckovou zásluhou ve sporech o rakouské dě-
dictví a v sedmileté válce, zásluhou různých vojevůdců ve fran-
couzských válkách na dolním a horním Rýnu. Tak se „venku"
и nynější generace vytvořil úsudek o tomto národním kmeni,
jenž prorazil na povrch ve známých výrocích u příležitosti pro-
jektovaného úplného přijetí Rakouska do Německého svazu. Ry-
tířská postava současného bána a vlastenecká oddanost hraničá-
řů dalšímu trvání celé monarchie musely tento úsudek и každé-
ho nezaujatého člověka modifikovat. Povšimli jsme si právě nyní
onoho ospravedlnění často vysmívaných hraničářů, jež oficiální
list sídelního města učinil nedávno tématem jednoho svého nej-
novějšího čísla, a vrátíme se dnes k prvnímu známému chorvat-
skému generálu svobodnému pánu Kryštofu von Teuffenbacho-
vi, generálovi chorvatských a slavonských „granicarů", abychom
vyprávěli jednu dávno zapomenutou anekdotu z jeho pohnutého
života. Tato anekdota nepostrádá humor, a krom toho nám
poskytne i příležitost přispět k etnografii císařského státu.
Teuffenbachové pocházeli původně ze Štýrska, kde byli jmeno-
váni již ve 13. století, a někdy v polovině 16. století za vlády Fer-
dinanda I. se usadili v arcivévodství rakouském. Získali význam-
né državy na řece Moravě, jež přesahovaly až na sousední Mora-
vu. Největší části těchto držav, jako Břeclav, Lednice atd. jsou
v současnosti v knížecím držení Liechtenštejnů. Jen panství
Drnholec, jež pak syn generála, o němž je tu řeč, a sice polní mar-
šál Rudolf von Tieffenbach (známý ze Schillerova Valdštejna), ur-
čil v závěti za fond budoucího rytířského výchovného ústavu,
tvořilo pevný základ bohatého majetku tereziánské rytířské
akademie.
Otec Kryštofa Teuffenbacha zanechal dva syny. Nejstarší zdě-
dil bohatá panství na řece Moravě a v Podyjí, mladší se věnoval
službě válečné a dotáhl to, jak již bylo řečeno, až na velitele chor-
vatsko-slavonských konfinií (hranic). Když francký loupeživý ry-
297
/37