71
27. Чернѣй, ropo,
чернѣй, сестро!
27. Černej, horo,
černej, sestro!
27. Mrač se, horo, mrač se, sestro!
Тресонче.- Tresonče.
Черней,горо, черней, сестро, двама
да чернѣемъ! Ти за твойто_ листо.
горо, азъ за мой та младость.
Černej, goro, černej, sestro, dvamа
da černejem! Ti za tvojto_ listo,
goro, az za mojta mladost.
Mrač se, horo, mrač se, sestro, vyplač-
me svou_ žalosť! Ty zde pro své_ listí,
horo, a já pro svou mladosť.
Poznámka.
Tato píseň s předchozí jsou příbuzné co do nápěvů, stejné co do slov (proto 2. slohu neopakujeme). 'Text čteme ve spisech Ljubena Karavelova jako jeho skládání. Opravdu básnička má přídech literární
a novodobý. Píseň je však velice rozšířena v různých obměnách a Srb Mokranjac ji zapsal v Makedonii
již v min. století. Zapsal ji s druhým textem a opět s jiným nápěvem. Jeho nápěv začíná 8. taktem, čili
druhou polovicí tohoto nápěvu, to jest místem, jež dalo vzniku počátku nápěvu předchozího (č. 26.) Je
zřejmo, že druhý nápěv je starobylejší prvého. Vypadá starobylejší, než sám text Karavelova. Oba pří-
klady poslouží jako ukázka rozmanitých osudů národní písně, jež se někdy dotýká písně umělé, že hra-
nicí mezi nimi v takových případech těžko stanovíme. Nakolik je text vskutku Karavelův, je ovšem jiná
otázka. Poetická myšlenka sama vyskytuje se v různých písních bulharských, mnou zapsaných, jak ukáži
v XV. knize (písně bulharské.)