doslov
PÍSNĚMI bulharskými je „Slovanstvo ve svých zpěvech" dokončeno.
Počal jsem je vydávati na popud svých přátel, spolužáků, kteří se и mne scházívali
a pro slovanskou píseň se nadchli, r. 1884. Tenkráte jsme měli na mysli jen výbor
písní z tištěných pramenů (pořízený především s hlediska hudebního a proto s úpra-
vami pro klavír i sbory). Ale sotva jsem se - dvacetiletý - pustil do skutečné práce,
shledal jsem, že není jednak všude pramenu, jednak, že nejsou vždy dostatečný; a ko-
nečně, že mi třeba látku osobně seznati. Již po roce jsem počal cestovati po slovanském
světě, sbíraje a probadávaje písně и zdroje; a tak hlavní rys celého díla spočívá v pod-
statné změně jeho útroby: ze zamýšlené pouhé, kompilace vyšlo dílo postupem času pů-
vodní, zejména písně jihoslovanské.
Jinak prvotní uspořádání díla zůstalo, až na to, že jsem postupně upustil od sbo-
rových úprav tam, kde se v lidu nepěje vícehlasně. Rovněž rozvržení zůstalo, až na díl
jihoslovanský, nezměněné.
Tenkráte jsem totiž stanovil 4 jihoslovanské knihy slovinskou, charvatskou, srbskou
a bulharskou. Ale Fr. Kuhač, zasloužilý charvatský sběratel písní a vydávce díla
„Južno-slovjenske popievke", obsahujícího 1600 harmonisovaných písní, mi odepřel
pod jakoukoliv podmínkou ze sbírky čerpati; a protože jiného podstatnějšího pramene
na jihu tehdy nebylo, rozhodl jsem se, že si seberu potřebnou látku sám. Tak se stalo,
že jsem počal od r. 1888 na slovanském jihu sbírati a že bohatosť látky, početná i vý-
razová, si vynutila jiné rozvržení jihoslovanského dílu, odpovídající spíše skutečnému
stavu s hlediska národopisného a lidopisného. Místo původně zamýšlených 4 knih vyšlo 9,
Z nichž jedna náleží Slovincům, 6 náleží plemeni srbocharvatskému (charvatská,
dalmatská, černohorská, bosensko-hercegovská, srbská a starosrbská) a dvě plemeni
bulharskému (makedonská a bulharská). Tyto knihy podávají spíše krajové hudební