— 202 —
má milá je daleko, musím za ní jíti. Žite-
žite- žitečko! kdo tě bude vázat? můj milej je
daleko, musím pro něj zkázat.
Pohřební.
801.
Pojď, dušičko vyvolená,
drahou krví vykoupená!
přijmiž radosti ne-
beské, s námi rozkoše andělské, snámi rozkoše andělské.
802.
I proč tak příliš pláčeš a kvílíš, pláčeš a kvílíš
pro smrt milého děťátka tvého, děťátka tvého ?
803.
Uskrovněte svého pláče truchlivého
o rodičové milí! kteříž jste mě zplodili.
804.
Milosrdný Bože! prosím zato, rač se
znáti k svému stvoření,
neboť nejsem než popel a bláto, odpu-
stíž mi mé provinění.
Když budu na tvém