40
na svú hołubičku, má panenko, co děláš, ty na mne za-
pomínáš.
112.
Už je jatelinka, už je jatelinka,
už je jatelinka pokosená, pokosená.
Už je moja miłá, už je moja miłá,
už je moja miłá odvedená, odvedená.
Kdo mi ju odvédł
Nech si ju má,
Jen nech í přede mnú
Neobtúlá.
A dyž ju obtúlá,
Ale v noci,
Aby neviděły
Moje oči.
H oj ákání.
Dvě kravařky pasouce naproti sobě, Verunka na jednom vrchu,
Anička na druhém, počnou na sebe povolávati prozpěvujíce:
113.
Anička: Około Jarošova teče voděnka troja,
ja pones mi svačiny, kamarádko moja.
Úvod tento zpívá se hlasem táhlým, plné vokály jeho daleko
široko po horách po dolách se rozléhají. Začátek „Okolo Jarošova
teče voděnka troja" a konec „kamarádko moja" po každé se opa-
kují. Aničce Verunka odpovídá: „Ja dyž sem posvačiła."
Potom takto střídavě prozpěvují:
A. „Ja proč’s mi nenechała? — V. „Ja dyž sem zapoměła."
A. „Měłas nezapomínat." — V. „Šak už nezapomenu."