116
Že z každého numera,
musí sedlák dat syna.
Sedláček se zastaral,
Sedna za stul zaplakal.
Koho já na vojnu dám,
Žádného syna nemám.
Mám já jenom tři cery
Dyby bojovat chtěly.
Zavolal tu nejstarší,
Keró neměl nejradši.
Poď ceruško, poď domu
Ty musíš jit na vojnu.
Já tatíčku nepudu,
Já bojovat nebudu.
Zavolal tu nejmladší
Tu, keró měl nejradši.
Poď ceruško, poď domu,
Ty musíš jit na vojnu.
Já tatíčku, já pudu,
Já bojovati budu.
Dyž jí šaty svlíkali,
Všecky panny plakaly.
Dyž na koně sedala,
Celá přízeň plakala.
Dyž do vojny přijela,
Tři sta Turků zajala.
Podivil se císař pán,
Je-li toto hulán sám.
A je-li to hulánka,
Bude moje galánka.
B) Svatební.
Když přijde ženich s hostmi a družbami pro nevěstu, naleznou
dvéře uzavřeny.
Počnou tudíž zpívati tuto píseň:
293.
Pochválen Pán Ježiš Kristus, já k vám du,
dáte-li mně vaši cerku vopravdu, dáte mně ju či nedáte,
nebo ze mě blázna máte vopravdu.
Dvéře se jim neotevrou, až třikráte píseň byli zazpívali. Někde,
jako v Babicích po prvním zazpívání, vyjde jedna žena, nesouc
mísu hrachu. Vysype hrách před hostmi řkouc: „Haž ten hrách
posbíráte, teprv nevěsto dostanete;" a opět zavře dvéře, načež
zpívá se píseň dvakráte ještě, a ženich a hosté se do příbytku ne-
věstina vpustí.