126
85. Sloužil sluha u pána.
(Kolberg I.)
Sloužil sluha u pána se čtyřema koněma,
ty dy dá, se čtyřema koněma.
Vysloužil si Katušku,
v sedmém roku děvušku.
A jak si ji vysloužil,
hnedle se s ní oženil.
A pak si ji domů vzal,
matce své ji odevzdal.
Uplynulo sedum let,
Jan se vrací z vojny zpět.
„Pro boha, co se děje —
kůň se pode mnou chvěje.
Katuška-li nežije,
či mi syna povije?"
„Nežije tvá nevěsta,
hrob jí travou zarůstá."
Přijel on pod okýnko:
„Vyjdi ven, má dušinko!"
Vyšla stará matička,
„Ssedni dolů s koníčka!"
„A já dolů neskočím,
dokud milou nezočím."
„Katuška tvá nežije,
její tělo hrob kryje."
Třikrát hřbitov obejel,
až její hrob vynašel.
U hrobu se zastavil,
slzu na něj uronil.
„Katuško, má dušičko,
promluv na mne slovíčko!"
Jak by v hrobě zalkala,
Katuška se ozvala.
„Rozhoupejte velký zvon
pro ten časný její skon.
Varhany ať zaznějí,
nemám žádnou naději.
Píšťala ať smutně zní,
že Katuška v hrobě spí.
Všecky panny v červeni,
má Katuška v zeleni.
Všecky jsou ve věnečku,
má Katuška v hrobečku.
Všecky kvetou růžemi,
má jen hnije pod zemí."