140
95. Podél břehu jezírečka.
(Kolberg I.)
Podél břehu jezírečka huláni jedou
hej, hej! mocný bože, huláni jedou.
První dí tu ke druhému: „Hle, věnec plyne!"
hej, hej, mocný bože, hle věnec plyne!
Druhý na to ke třetímu: „Dívčina tone!"
hej, hej, mocný bože, dívčina tone!
A ten třetí ke čtvrtému: „Pomoz, kdo může!"
bej, hej, mocný bože, pomoz, kdo může!
Čtvrtý skočil, sukně zmočil, — na dně utonul,
hej, hej, mocný bože, na dně utonul.
„Koni vraný, osedlaný, běž do našich vrat,
hej, hej, mocný bože, běž do našich vrat.
Nikomu však nepovídej: „Pán se utopil!"
hej, hej, mocný bože, pán se utopil.
Ale pověz, vraný koni, že se oženil,
hej, bej, mocný bože, že se oženil.
Hořká moje paní mladá, voda studená,
hej, hej, mocný bože, voda studená.
Hořcí moji starosvati — raci ve vodě,
hej, hej, mocný bože, raci ve vodě.
Hořká moje starosvatka — třtina nad vodou,
hej, hej, mocný bože, třtina nad vodou.
Hořcí moji muzikanti — duby zelené,
hej, hej, mocný bože, duby zelené."