62
22. Oj, světáku, světáku!
(M. Lisenko I. 36.)
Oj, světáku, světáku, jak jsi oddán zlému! vedou tebe
před pána, sám to nevíš: k čemu; vedou tebe před pána, sám to nevíš: k čemu.
Však se toho dovtípíš, až tě potrestají — na ruce i na nohy železa ti dají.
Oj, na ruce železa, na nohy želízka — jejich kov teď, světáku, místo děv tě stíská.
Oj, na rukou, na nohou okovy máš chladné — to jsou teď tvé, světáku, mladé žínky vnadné.
Já jsem venku nebyla, konopíčko třela; světáka jsem nezhlédla — div jsem neumřela!
Světák ten má rukávy vyšívané krásně jako já mám mladičká, na své nové pasně.
Jupka pěkně zelená
s červenými pásky:
měj mě rád, ty světáku —
hodna jsem tvé lásky!
Miluj ty mě, světáku, veselme se, hochu, za ruku mě hezky vem, к tanci veď mě trochu!
Někdo má rád hřibečky, jiný „lišky" více, někdo má rád dívčiny — mladých žen já líce . . .