80
35. Nа poli se bujně . . .
(Z vlastních zápisek.)
Maloruský prostonárodní chor od dělníků poltavských zapsaný.
Na poli se bujně višeň zelenala,
se starochem stála dívka jak jahůdka zralá.
Prosila ho snažně, sepínala ruce:
„Neck mě trochu, děde starý, vyjít do ulice."
„Ani sám nevyjdu, nepustím já tebe; chtěla bysi od stařečka zbaviti tak sebe.
Neopouštěj ty mě, srdélenko moje, strachuji se neskonale posledního boje.
Daruju ti chatku
s luhy zelenými,
se stavem i mlýnem dám ji,
s sady višňovými."
„A já nechci chatku ani luh zelený, nechci stávek ani mlýnek ani sad višňový.
Stávek vodu pustí, mlýnek zastaví se a v zahrádce jahůdečky nikde nerodí se."
Skrze vísku — vísku,
to skrz Bondarivku
vede stařec s dlouhou bradou
sobě mladou žínku.
Do chaty ji neveď, začal ji hned bíti, vyptával se cizích lidí, co si s ní po číti.
Ty se, dědku starý, do oblouku sehni — a já mladá dívčinečka na procházku půjdu.