1) Kapradj, (pol. paproć, filix, das Farrenkraut) od časů pradáwných předmětem neydiwněgšjch powěr lidu sprostého. Bágj se o něm, že o půl noci na den sw. Jana Křtitele kwětem zlatým, co oheň se třpytjcjm, kwěte, a kdo, neboge se přjstrachů nočnjch, kwětu se zmocnj, že we wšem, co koli počne, pokwěte gemu štěstj, a bude mjti kljč ke wšem pokladům, tagným oku lidskému. Wšak ale kdo kwětu dostati mjnj, nesmj ru-kau geho se dotknauti; nýbrž musj podestřjti šátek bjlý, a kwět naň setřásti — sice zmizj co rosa w pjsku, a rozplyne co mlha w powětřj. — Podobnau powěru i Polané magj. (Žeg. Paul. pieś. ludu pol. w Gal. pag. 21.)
36. Holka poctiwá.
Srow. Čel. I. 59. — Mor. r. 1840. 190.
Utjkey, holka, utjkey, Zdaleka chlapcům wyhýbey.
Která ge holka poctiwá, Zdaleka chlapcům wyhýbá.
A když gim wyhnaut nemůže, Začerwená se gak růže.
(Nápěw 28, 29.)