97. Opowržený milý.
(Nápěw 63, 64.)
Gen se ty, šátečku,
Gen tiše toč; Můg miley se hněwá,
Gá newjm proč ?
Když hněwá, ať hněwá, Gá nic nedbám;
Takowého štěstj Wšudy dost mám.
Takowé štěstj mně
Wšudy kwěte, Pod našima okny
W zimě, w letě.
