Pod wršjčkem na doljčku
Byla zahrada; Chodila tam má panenka,
Kwjtj trhala.
Když kytičku natrhala, Tu zaplakala: »Kýž sem tebe, potěšenj moge, Byla neznala!«
122. Pozdnj bych.
Srow. Čel. I. 36.
(Nápěw 79.)
Swiť, bleďaučký, swiť měsjčku,
Na ten panský dwůr; Nemysli si, má panenko,
Že gá budu twůg.
Když sem gá k wám chodjwáwal,
Tys plakáwala; Panjmáma mne wjtala,
Ty si nechtěla.