Nynčko bysi ráda chtěla,
Giž nemáš koho; Tenkrát gá si osedláwám
Koně wraného.
Tamhle stogj kůň můg wraný,
Na něm bjlý plášť; Co ty tomu, má panenko,
Co tomu řjkáš ?
» Což bych tomu smutná řekla —
Gsemť sama winna; Wždyť sem sama ten bjlý plášť Ti způsobila!«
123. Lehké rozlaučenj.
Srow. Čel. I. 215.
(Nápěw 80.)
Plakala, želela,
Když prala šaty, Že gest gj utonul
Prstýnek zlatý.