kým howořil: „I bude s našimi běda, gakož to že-žulka stepem ljtagjc, luhem skákagjc kukala;" pře-swědčen gsa, že „ona to kukala, co mezi swatými slyšela, a co kukala, že neomylně se stane." (Maxim. pjs. nár. malorus.)
Polané naproti tomu wyprawugj o Žežulce, že slze gegj co olowo tjžily bratra w hrobě, a že tento, déle snesti ge nemoha, wstal a zaklel sestru, aby toliko z gara plakala, načež ona w žežulku se proměnila. Srbowé pak magj za to, že Pán Bůh, rozhněwaw se na sestru, pro bratra nemjrně željcj, w ptáka gi proměnil. (Žeg. Paul. p. l. rusk. w Gal. I. 44.)
130. Husárek.
(Nápěw 85.)
Gá husárek malý, Botky rozedrany; Nepogedu na tu wognu Až budu mjt nowy.
Tatjček to slyšel, Wen z komůrky wyšel; Botky mu dal udělati, Na wognu get musel.